Z onkologie na psychiatrii

Postraumatická stresová porucha, těžké deprese a úzkosti, narušené testování reality, kognitivní dezorganizace, silné emoční disbalance, paranoia, zvýšené škály schizofrenie, schizoafektivní porucha, smíšená porucha osobnosti, fóbie, obsese, nespavost aj. Psychodiagnostika v lednu 26 zní dost děsivě. Stále přetrvávají i tělesné potíže po radikální hysterektomii, chirurgické onkologické léčbě. V lednu 25 jsem se sice z onkologie po operaci dostala, ale s chybějící dělohou, vaječníky, chybějícími hormony po akutní menopauze jako jiný člověk, v jiném těle, s jinou hlavou. Hlavu již více než rok ovládají svíravé těžké myšlenky a neúnosné emoce, paralyzující poruchy osobnosti (smíšená porucha osobnosti s paranoidními, pithiatickými a schizoidními znaky) a v neposlední řadě projevy schizofrenie v kombinaci s afektivními poruchami, dohromady jako schizoafektivní porucha…

Onkologická diagnóza donutí zastavit. Se štěstím se motor života dřív či později zase rozběhne. Z onkologie se však člověk dostává do jiné reality. Nápor na psychiku je enormní, zvlášť na psychiku člověka bez hmotného zajištění, bez rodinného zázemí, zvlášť na psychiku, která již předtím byla nějak narušená. Mou největší oporou byl pes. Když v létě 25 odešel do nebe, můj svět se zhroutil. Kolaps psychiky. Totální vyčerpání organismu. Přetížení, zahlcení i děsivá prázdnota, životní ztráta.

Jako osvč jsem byla zvyklá roky spoléhat jen na sebe. Dlouho jsem fungovala s přesvědčením, že všechno zvládnu sama, sama se svými zvířaty. Přetížení a chronický stres teď vybírá svou daň. Jako workoholik s projevy ADHD jsem po létech došla na hranici sil, vyčerpaná ze všech životních bojů jsem se ocitla na onkologii. Jenže tím to teprve všechno začalo. Extrémní stres probudil dávná traumata, syndrom týraného dítěte.

Nejtěžší rok života. A život běží dál. Z onkologie jsem se se štěstím dostala, naneštěstí na psychiatrii, abych sbírala další diagnózy. Až příliš dlouho jsem věřila, že překonám vše zlé, všechny bolesti a rány utržené životem. Zaměřená na výkon, potvrzuje psychodiagnostika v lednu 26, v době, kdy podepisuji reverz do blázince. Zase se pokouším vše zvládnout, lékaře, úřady, záležitosti běžného života. Jenže ve stavu vyčerpání, s těžkými depresemi, úzkostmi, psychickými poruchami, s tělesnými potížemi a vážným duševním onemocněním se to úplně nedaří. A tak volám o pomoc.

Teď už nedokážu nést masku hrdinky. Už jsem za hranicí možností své psychiky, už jsem vyčerpala všechny rezervy. Jenže přiznání, že to sama nezvládám, nestačí. Ve stavu, kdy mám být v blázinci, se tak zoufale snažím zajistit klid, čas a prostor pro zotavení. Potřebuji najít reálné zajištění pro sebe a své kočky, než budu schopná zase fungovat alespoň nějak normálně.

Jsem vděčná všem, kteří mi pomohli a pomáhají překonat extrémně náročné životní období, vyrovnat se s tím, co život nakládá, a co bere. Děkuji, že podporujete mou terapii, mé psaní, hledání způsobů, jak se poprat s vlastními omezeními.

DĚKUJI ZA SEBE I SVÉ KOČKY.

Kdo jsem? Radka K., 44 let, VŠ, svobodná, bezdětná, profesí marketingový specialista, dlouhá léta jako osvč, aktuálně pro svá tělesná a psychická omezení značně neschopná.
Jsem pacient psychiatrie a onkologie v remisi. Pod vlivem emocí a stresem probuzených traumat se vracím do pozice malého zraněného dítěte, které marně hledá bezpečnou náruč. Po hysterektomii jsem přitom v menopauze, takže se chovám také tak trochu jako hysterka. S dg schizoafektivní porucha už tápu, kdo vlastně jsem. Celý život působím v marketingu, k tomu patří i psaní. I v časech nejhlubších krizí stále píšu. Psaní je má terapie. Potřebuji pochopit, co se to všechno děje. Skrze psaní hledám pochopení. Hledám (se).

ABY TO CELÉ MĚLO NĚJAKÝ SMYSL

Teď i do budoucna chci pomáhat těm, kteří tápou a hledají, kteří se dostali do životní krize, čelí životní ztrátě, vážné nemoci, duševním onemocněním, stigmatizaci, kteří potřebují pomocnou ruku. I když mi hlava úplně nefunguje, naštěstí mám stále ruce a psaní. Nutně se potřebuji zorientovat v nepřehledných zákoutích života a mysli, a tak píšu. Skrze to chci být užitečná všem, kteří se stejně jako já snaží porozumět tomuto světu i sám sobě, kteří i přes svá traumata a bolesti vyznávají lásku a laskavost. Nepochopení chci nahradit pochopením.